Obyčejné prázdninové pondělí v Locomotif

Za dvě hodiny jsem doma. Dávám pusu mojí dceři, která má prázdniny a je asi jediná, kdo nikam neodjel.

Mířím na hlavní nádraží za Jaroslavem Rudišem. Tedy aspoň si to v tu chvíli myslím.

V Klánovicích na nádraží je všechno vzhůru nohama. Kousek za perónem stojí nákladní vlak a ani se nehne. Asi má taky prázdniny.

Iva, která má na starosti krám, volá, že vlak v Klánovicích nezastavil a dovezl ji až do Úval.

Přebíhám na druhou kolej.

Koukám na hodinky.

Bude to o prsa. O ty železniční.

Časový slot, který jsem od Jaroslava Rudiše dostala, musím dodržet.

V batohu a tašce hromada knih, které čekají na věnování.

Přemýšlím, jestli mám běžet pro auto.

Vsadím na vlak.

Za chvíli přijede a místo na Hlaváku mě ale vyhodí na Masaryčce.

Proplítám se skrz Sherwood.

V kavárně dosedám na minutu.

Vybaluju knížky.

Podepisujeme podle přání zákazníků.

Poslední fotka, poslední instrukce.

Prý je to rock’n’roll, říká Jaroslav Rudiš. A má pravdu. Jen mi k tomu chybí kytara, náhradní plíce a někdo, kdo mi vezme batoh.

Loučím se a běžím opět na vlak.

Vyskakuju v Klánovicích a letím do krámu zabalit knížky podle přání zákazníků.

Jenže v krámě se rozrazí dveře a vejdou dva školitelé z Deutsche Bahn.

Nejenom že prodávám další knihy Jaroslava Rudiše, ale oni se u nás rovnou kompletně obléknou.

Je to radost. Moje - jejich.

Koukám na hodinky.

Píšu omluvnou SMS domů.

Dobaluju knížky.

Jedu domů.

Beru dceru a slibuju hory doly.

Protože jsme dnes nestihli celou Zásilkovnu, házíme tašky do auta a jedeme společně do depa.

Odhodíme zásilky a jdeme konečně na něco sladkýho.

Koukáme z auta na obrovský úplněk, který se vyhoupl nad obzor.

Klábosíme.

Obyčejné hezké pondělí.

PS: A to seno v autě? To je pro králíka. A ty tašky a kočkostrom? To jsme vymetli z dětského pokoje.

Jak dnes říkal Jaroslav Rudiš: „Ivano, je to rock’n’roll!“

Nezbývá než souhlasit...

Používáme ověření věku Adulto