Dovolená je u konce.
Míříme serpentýnami z Harrachova.
„Mami, myslíš, že nás na těch kamerách vidí?“ zeptá se moje dcera a ukáže kamsi před auto.
„Ty tě vyfotí a dostaneš stejnou fotku jako z bobové dráhy včera,“ odpovím s trochou nadsázky.
Což bylo jako povel.
V ten moment všechny tři desetileté harpie prostrčí hlavy dopředu a udělají dlouhé nosy, uši a příšerné ksichty. Já ani spolujezdec se nenecháme zahanbit a na fotku taky něco přidáme.
A tradá domů.
Do údolí.
Druhý den ráno, když vstávám, pípne datová schránka.
Otevírám Liebesbrief od města Tanvald.
Průjezd Tanvaldem: 14:31.
Rychlost překročena po odečtení tolerance: o 4 km/h.
Fotka za 500 Kč. 
Mrzí mě, že není součástí výzvy. Hned bych ji dceři přidala do prázdninového deníku…

